V minulém příspěvku jsme probrali první krok metody MFK – anamnézu. Dnes navazujeme krokem druhým: vyšetřením. Vyšetření pro mě není hledáním toho, co je špatně. Je to chvíle, kdy společně s klientem poznáváme, jak jeho tělo v dané chvíli funguje.
Jak funguje celé tělo?
Pomocí testu zjistím aktuální fungování klientových svalů. S klientem spolupracujeme a zjišťujeme, zda je testovaný sval v pořádku, nebo se u něj projevuje slabost, třes či jiná porucha aktivace. Vyšetření je jednoduché a zvládne ho vykonat každý. Cílem je získat srozumitelnou zpětnou vazbu o funkci pohybu — ne verdikt, rozhovor. Zaměřuji se na svaly celého těla, i na ty, které souvisí s bolestí. Systém MFK počítá se všemi zákonitostmi omezujícími pohyb, a tak dokáže odhalit i skryté příčiny klientových obtíží.
Čím kvalitněji s klientem prožijeme vyšetření, tím přesněji porozumíme diagnostice.
Ta věta je mostem ke třetímu kroku. Diagnostika není oddělené kouzlo. Je jen tak dobrá, jak kvalitně jsme teď společně otestovali. Když vyšetření přeskočíme, nebo ho zúžíme na místo, které bolí, mapa těla vykreslí neúplný obraz. Funkční svalové i pohybové testy mi ukazují, jak tělo skutečně pracuje — ne jak by podle učebnice pracovat mělo. Po pětatřiceti letech pořád potřebuji tu poctivost: sval, který nepracuje, nechá za sebe dřít jiné, a bolest pak křičí jinde.
Od vyšetření k mapě těla
Výsledky testů nejdou dál než do dalšího kroku: diagnostiky, kde je software propojí a vykreslí mapu. Informatika je tady očima terapeuta, ne náhradou rukou. Kniha Metoda MFK – informatika ve fyzioterapii popisuje stejnou posloupnost pěti kroků — anamnéza, vyšetření, diagnostika, terapie, kontrola. Příště se podíváme na třetí krok metody MFK – diagnostiku. Bez poctivě prožitého vyšetření by neměla na čem stát.
Celou metodu najdete na stránce Metoda MFK. První krok je anamnéza, třetí je diagnostika a mapa těla.
Původní příspěvek vznikl na LinkedIn. Pokud chcete vidět zdrojový kontext nebo diskusi pod ním, můžete si otevřít originál:
Otevřít původní příspěvek na LinkedIn →
